Příběh z maturitního zájezdu čtvrťáků

Samozřejmě, v úterý brzy ráno byla ještě tma… to už tak začátkem listopadu bývá. Pozornost několik lidí na šumperském nádraží upoutávala skupinka středoškolských studentů.

K velkému překvapení několika z nich, svou přítomností je již od začátku obdařovala pro tento výlet vylosovaná účetní, jejímž úkolem bylo… no ano, starat se o finance. Musela přijít oproti svým běžným zvyklostem včas, aby mohla koupit jízdenky – a na tuto skutečnost si hořce postěžovala svým kamarádkám. Mám dojem, že dokonce několikrát.

Ale zpět k podstatnému! Cesta vlakem byla nudná, uspávající… a fotografováním pověřená osoba ji prakticky celou prospala. V Hanušovicích se k nám přidala jedna zbloudilá ovečka (s místem trvalého bydliště právě zde), a autobusem jsme se dopravili konečně do Nových Losin. Po čtvrthodinové cestě kolem lamy jsme konečně místo, které nám mělo po následující tři noci a čtyři dny sloužit jako základna.

Domove, sladký domove! Po krátkém obhlídnutí objektu a vyřízení formalitek s panem Kroupou (majitelem) bylo na čase vyrazit na další cestu. Třebaže z Nových Losin do Branné to není daleko, za vytrvalého sněžení a po asfaltce to není žádný med – ovšem mohlo být hůř (opravdu bylo). Prohlídka na zchátralém Kolštejně byla docela zajímavá, veselý pan průvodce střílel od boku pěkné vtípky a ani ta vlezlá zima nebyla tak vlezlá. Jak se podařilo zjistit, zámek by měl být někdy v nejbližší době zrekonstruován.

Po seznámení se s Brannou, všechna čest průvodkyni (všem čtyřem po všechny dny, neboť byly v rámci možností vzorně připravené a přistupovaly ke svým výkladům velice zodpovědně a profesionálně). Čest animátorům Komu patří čest, jsou animátoři, jejichž zábavný program nás provázel po celou dobu pobytu. Jejich kreativita si zaslouží uznání, rozdělení na Modré a Oranžové dodalo soutěžím příchuť řádné přátelské soupeřivosti a nadchnout se pro hru bylo snazší (klíče, otázky, pantomima, ochutnávání…)

Třetí den, pivovar a raut. Co dodat? Snad jen, že návštěva hanušovického pivovaru byla poučnou záležitostí. Pro představu, bylo veselo. Při návratu na chatu nás minulo auto naložené učitelským sborem a vedením školy. Na raut jsme se poté vrhli sami a zbytek odpoledne strávili lenošením a hrami (třikrát sláva animátorkám). Čtvrtý den už nebyl tak našlapaný zážitky, nicméně procházka na Tři kameny, kam nikdo nedošel, stála za to. Za mlžného, ošklivého dne proběhla malá vzpoura proti průvodci a programu, po níž se většina lidí otočila a sešla zase na chatu, zatímco tři nejodhodlanější pokračovaly dál.

Na závěr se muselo uklízet, mezitím se také samozřejmě obědvalo… Zmiňovala jsem se, že kuchaři si zaslouží rovněž metál? A vůbec, mám dojem, že za snahu si metál zasloužíme všichni – přes sněhové závěje a nepřízeň počasí, přežili jsme!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.